Krémová injektáž: univerzální řešení pro cihlu, kámen i smíšené zdivo
Mýtus, který přežívá
Jedním z nejrozšířenějších omylů v oblasti sanací vlhkého zdiva je
tvrzení, že injektážní krémy jsou určeny výhradně pro cihlové zdivo a v
kamenném nebo smíšeném zdivu údajně nefungují. Tento názor je však
naprosto chybný a neobstojí ani při pohledu na stavební fyziku, ani při
zhodnocení více než třicetileté praxe v celé Evropě.

Slabiny tlakových injektáží
Abychom pochopili, proč jsou injektážní krémy univerzální, je dobré
podívat se na to, proč byly vyvinuty. Před jejich nástupem se používaly
především tlakové injektáže. Kapalné roztoky na bázi silikonátů nebo
mikroemulzí se pod tlakem vháněly do vyvrtaných otvorů. Princip byl
správný – zaplnit kapilární cesty ve zdivu a vytvořit hydrofobní bariéru
proti vzlínání vlhkosti. V praxi se ale ukázalo, že tlaková injektáž má
zásadní slabiny. Kapalina se totiž vždy chovala podle fyzikálního
zákona nejmenšího odporu – šířila se jen některými spárami, prasklinami
či póry a jiné části zdiva zůstávaly bez ochrany. Navíc bylo nutné
používat speciální čerpací zařízení a vyškolenou obsluhu. V
nerovnoměrném zdivu, typickém pro starší stavby, byla účinnost velmi
kolísavá.
Zrod krémové injektáže v Evropě
Právě proto byla v 90. letech v Německu a Anglii vyvinuta krémová
injektáž. Myšlenka byla geniálně jednoduchá. Místo řídké kapaliny se
použil hustý hydrofobní krém na bázi silanů a siloxanů, který se
nevytlačuje tlakem, ale zůstává v otvoru a postupně se sám difuzí šíří
do okolního zdiva. Výsledek je rovnoměrné a spolehlivé vytvoření
vodoodpudivé clony.
Princip, který funguje v každém zdivu
A právě v tom je klíč. Krémová injektáž nepotřebuje pravidelnou
strukturu cihelného zdiva. Její účinek je založený na difuzi a
kapilárním transportu. Krém se pomalu rozptyluje z místa aplikace do
okolních pórů a kapilár. Nehledá nejlehčí cestu jako kapalina pod
tlakem, ale postupně prostupuje všemi směry. Aktivní složky, silan a
siloxan, se navážou na minerální povrch pórů a vytvoří tenkou vrstvu,
která je hydrofobní. Ta neucpává kapiláry, ale mění jejich povrch tak,
že jimi nemůže stoupat voda.

A tady je jádro celé věci. Je jedno, zda jde o cihlu, pískovec, opuku, smíšené zdivo nebo lomový kámen. Všechny tyto materiály mají póry,
spáry či mikrotrhliny, kterými může vzlínat voda. A právě do těchto cest
se krém rozšíří a aktivní látka je obalí hydrofobní vrstvou.
Nejen cihla, ale i kámen a smíšené zdivo
Kdyby opravdu platilo, že krémy fungují jen v cihle, nebyly by dnes
hlavní metodou používanou při sanaci historických staveb. Jenže opak je
pravdou. V Německu, Rakousku nebo Velké Británii se krémové injektáže
používají už více než 25 let a staly se standardem při rekonstrukcích
hradů, kostelů či statků. Tyto stavby jsou z drtivé většiny kamenné nebo
smíšené. Odborné směrnice WTA, které udávají mezinárodní standard v
oblasti sanací, přímo uvádějí použití krémů i v kamenném a smíšeném
zdivu.
Někteří odpůrci tvrdí, že v kamenném zdivu krém nepronikne dostatečně,
protože kámen nemá tak pravidelnou pórovitou strukturu jako cihla. To je
ale jen poloviční pravda. Samotný kámen sice může mít nižší pórovitost,
ale problém vzlínající vlhkosti se ve skutečnosti šíří hlavně spárami
mezi kameny. A právě tam krém proniká nejlépe. Zůstane v otvoru a pak se
rozlije do spár, kde vytvoří souvislou bariéru. Zkušenosti z praxe
ukazují, že ve smíšeném nebo kamenném zdivu je účinnost krémů dokonce
stabilnější než u tlakových metod, protože nehrozí nekontrolovaný únik
kapaliny do jedné velké praskliny.

Shrnutí pro lajky
Pokud tedy máte vlhké zdivo, je úplně jedno, zda je z cihel, z kamene
nebo smíšené. Voda vždy stoupá póry a spárami vzhůru. Krémová injektáž
funguje tak, že tyto póry obalí neviditelnou nepromokavou vrstvou, která
vodu zastaví. Mýtus o tom, že krémy jsou jen pro cihlu, je pozůstatek z
doby, kdy lidé neměli dost zkušeností s touto metodou. Dnešní realita
je úplně jiná. Injektážní krémy jsou nejjednodušší, nejbezpečnější a
nejuniverzálnější způsob, jak vlhké zdivo vysušit – a to nejen v
novostavbách, ale i v historických budovách, které stojí stovky let.